Poruchy barvocitu

Co jsou poruchy barvocitu?

Poruchy barvocitu (běžně označované jako barvoslepost) jsou stavy, při kterých člověk nedokáže správně rozlišovat některé barvy nebo jejich odstíny. Na sítnici se nacházejí tři typy čípků — fotoreceptorů zodpovědných za barevné vidění. Každý typ reaguje na jinou vlnovou délku světla: červenou, zelenou a modrou. Při poruše barvocitu jeden nebo více typů čípků chybí nebo nefunguje správně.

Úplná barvoslepost (achromatopsie), tedy neschopnost vnímat jakékoliv barvy, je extrémně vzácná. Ve většině případů jde o částečnou poruchu — člověk některé barvy vidí, ale nedokáže rozlišit konkrétní dvojice barev (typicky červenou a zelenou). Poruchy barvocitu postihují přibližně 8 % mužů a 0,5 % žen.

Typy poruch barvocitu

Podle toho, který typ čípků je postižen, rozlišujeme:

• Protanopie a protanomálie — porucha vnímání červené barvy. Červené čípky chybí (protanopie) nebo fungují omezeně (protanomálie). Červená se jeví jako tmavě hnědá nebo černá, červená a zelená se zaměňují.
• Deuteranopie a deuteranomálie — porucha vnímání zelené barvy. Nejčastější typ poruchy barvocitu (asi 5 % mužů). Zelené čípky chybí nebo nefungují správně. Zelená a červená se zaměňují, ale celkový jas je vnímán normálně.
• Tritanopie a tritanomálie — vzácná porucha vnímání modré barvy. Postižení nedokáží rozlišit modrou od žluté a fialovou od červené. Na rozdíl od ostatních typů není vázána na pohlaví.
• Achromatopsie (úplná barvoslepost) — extrémně vzácný stav, při kterém člověk vidí pouze odstíny šedi. Často je spojena s dalšími zrakovými problémy, jako je snížená zraková ostrost a citlivost na světlo.

Příčiny poruch barvocitu

Poruchy barvocitu se dělí na vrozené a získané:

• Vrozené (dědičné) — nejčastější příčina. Gen pro červené a zelené čípky se nachází na chromozomu X. Protože muži mají pouze jeden chromozom X (XY), stačí jedna kopie defektního genu, aby se porucha projevila. Ženy mají dva chromozomy X (XX), takže druhý zdravý gen kompenzuje deficit — ženy jsou častěji přenašečky.
• Získané — mohou vzniknout v důsledku onemocnění sítnice, zrakového nervu, některých neurologických onemocnění, účinků léků nebo stárnutí. Na rozdíl od vrozených poruch mohou postihovat pouze jedno oko a mohou se v čase měnit.

U vrozených poruch je dědičný vzorec následující: pokud je matka přenašečka, každý její syn má 50% šanci na poruchu barvocitu a každá dcera má 50% šanci být přenašečkou.

Příznaky

Vrozené poruchy barvocitu jsou přítomny od narození, a proto si je postižení často neuvědomují — nikdy neviděli barvy „správně", a proto jim nic nechybí. Příznaky, které mohou na poruchu upozornit:

• Záměna barev — oblékání si nesouladných barev oblečení
• Obtíže při rozlišování barevně kódovaných informací (grafy, mapy, semafory)
• Problémy s identifikací zralého ovoce
• Obtíže ve škole při práci s barevnými materiály
• Potíže při rozlišování LED kontrolek (červená/zelená)
• U dětí — nesprávné pojmenování barev při kreslení

Diagnostika

Poruchy barvocitu se diagnostikují pomocí speciálních testů:

• Ishiharovy tabulky (pseudoizochromatické tabulky) — nejznámější a nejpoužívanější test. Sada barevných kruhů s čísly tvořenými tečkami. Člověk s poruchou barvocitu některá čísla nevidí nebo vidí jiná. Rychlý a spolehlivý screeningový test.
• Farnsworth-Munsell 100 Hue test — pacient řadí barevné terčíky podle odstínu. Přesnější test, který určí typ a závažnost poruchy.
• Anomaloskop — nejpřesnější přístroj pro diagnostiku poruch červeno-zeleného vidění. Pacient míchá barvy tak, aby odpovídaly referenčnímu vzorku.
• Cambridgeský barevný test — počítačový test vhodný i pro malé děti

Doporučujeme vyšetření barvocitu u dětí před nástupem do školy. Včasné zjištění poruchy umožní přizpůsobit výuku a předejít frustraci dítěte.

Léčba a korekce

Vrozené poruchy barvocitu nelze vyléčit — neexistuje operace ani lék, který by obnovil chybějící čípky. Existují však pomůcky, které mohou zlepšit rozlišování barev:

• Speciální brýle s barevnými filtry — brýle s filtry (např. EnChroma) selektivně filtrují některé vlnové délky světla a zvyšují kontrast mezi barvami, které si postižený zaměňuje. Nefungují u všech typů poruch a u každého jinak, ale mnoho uživatelů hlásí výrazné zlepšení.
• Kontaktní čočky s filtry — fungují na podobném principu jako speciální brýle
• Digitální pomůcky — aplikace pro smartphone, které identifikují barvy pomocí fotoaparátu a pojmenují je
• Adaptační strategie — naučit se rozlišovat barvy podle jasu, polohy (semafor) nebo kontextu

U získaných poruch barvocitu se léčí základní příčina — pokud je to možné, úpravou léčby nebo léčbou očního onemocnění se může barvocit zlepšit.

Prevence a doporučení

Vrozeným poruchám barvocitu nelze předejít, ale lze se na ně připravit a minimalizovat jejich dopad na každodenní život:

• Nechte vyšetřit barvocit u dětí před nástupem do školy — zejména u chlapců a při výskytu poruchy v rodině
• Informujte školu o poruše dítěte, aby učitelé přizpůsobili výukové materiály
• Uvědomte si omezení pro některá povolání — pilot, strojvůdce, elektrikář, námořník a další profese vyžadují normální barvocit
• Při řízení se spolehněte na polohu světla na semaforu (nahoře/dole), ne na barvu
• Označte si oblečení, aby bylo snazší kombinovat barvy
• Využijte technologické pomůcky — aplikace na identifikaci barev mohou být velkým pomocníkem
• Pravidelně choďte na oční prohlídky — náhlá změna barvocitu může signalizovat oční onemocnění

Přijďte na měření zraku do naší optiky. Provedeme test barvocitu a poradíme vám s možnostmi korekce, včetně speciálních brýlí pro rozlišení barev.